škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Když mi bylo pět, máma mi říkala, že klíčem ke spokojenému životu je být šťastný. Ve škole se mě pak ptali, co chci v životě dělat. Když jsem odpověděl, že být šťastný, tvrdili mi, že jsem nepochopil zadání. Opáčil jsem, že oni nepochopili život. (John Lennon)

UŽ POTŘETÍ VE STRAKONICÍCH

Naše nejmenší recitátorka jako čtvrtá v pořadí reprezentovala naši školu v krajském kole recitace.
Ve čtvrtek ráno v 7 hodin jsme pádili směrem Strakonice. Elišku povzbuzovali taťka i babička. V DDM Orion jsme vyplnili prezenci, trochu jsme se rozmluvili a hurá do sálu. V 1. kategorii krajského kola vystupovalo 14 dětí ze 2. a 3. tříd  celého Jihočeského kraje.

Eliška Mendelová recitovala jako třetí. Přes velkou trému přednesla skvěle svého Macha a Šebestovou, jak hlídali dítě. Po sedmi recitátorech vždy následovala krátká přestávka. Využili jsme ji k prohlídce prací DDM. Asi v půl jedenácté nás začalo vtahovat do svých dějů 16 starších recitátorů ze 4. a 5. tříd. Konkurence byla opravdu veliká. S obrovským obdivem jsme poslouchali jejich prožité texty. Jsou mnohem delší a těžší. Porota zde musela rozlousknout hodně tvrdý oříšek. Všichni recitátoři si odnášeli pamětní list z krajské soutěže ve Strakonicích.  Mladším dětem udělila porota diplomy za 1. a 2. místo a jedno čestné uznání. Tato kategorie končí v krajském kole.

Ze starších žáků postupují dva nejlepší do národního kola. Porota zvolila ještě jednoho náhradníka. Dále udělila tři čestná uznání. Celé dopoledne vše natáčela strakonická televize. Prožili jsme zde velmi pěkné chvíle s milými lidmi a nezapomenutelnými zážitky.



Eliška a Jarmila