škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Když mi bylo pět, máma mi říkala, že klíčem ke spokojenému životu je být šťastný. Ve škole se mě pak ptali, co chci v životě dělat. Když jsem odpověděl, že být šťastný, tvrdili mi, že jsem nepochopil zadání. Opáčil jsem, že oni nepochopili život. (John Lennon)

Hudba, jak ji neznáme!

Podrobnosti
Aktualizováno: 26. 12. 2013 10:30
Zveřejněno: 1. 1. 2008 14:16
Do žákovské knížky jsme si napsali zprávu, že půjdeme na pořad o hudebních nástrojích. Říkali jsme si, co to zase bude, ale pak nás to mile překvapilo. Pavel Macků
Z Brna k nám přijel pan Pavel Macků s představením o vývoji hudebních nástrojů. Přivezl s sebou mnoho nám známých i neznámých hudebních ná­strojů. Na lavicích se jich uvelebilo asi přes třicet. Za­čal pěkně po pořádku od těch nej­starších a nejjednodušších klacků, dřívek, bubínků, píšťalek a postupoval k těm dokonalejším - šalmaji, trubkám a klarinetu. Pak jsme slyšeli prababičku harfy, na kterou umí hrát i Lukáš Jinda. Fidula je zas prabába houslí. Vi­děli, ale spíše jen slyšeli jsme i foukací harmoniku dlouhou jen asi 2 centimetry. Na všechny tyto nástroje nám uměl krásně zahrát, abychom věděli, jak znějí. Uměl hrát na všechny, přestože byl sa­mouk. Také mu bylo dobře rozu­mět a byl vtipný. Nástroje sbírá a opravuje sám, a proto nám prozradil spoustu tajemství z jejich života. Nakonec nám ukázal, že hrát se dá na všechno. Měl s sebou trubku z hadice od pračky, píšťalku z bužírky od kabelu nebo Panovu flétnu ze zkumavek, kterou vyrobila jeho žačka v době, kdy ještě učil matematiku a chemii. Bylo to velice zajímavé a zábavné. Myslím, že se to líbilo každému.
Vivat Musica!