Rozum, nebo víra?
- Podrobnosti
-
Aktualizováno: 25. 3. 2023 17:37
-
Zveřejněno: 25. 3. 2023 17:23
-
Napsal Jiří Honza
Bylo by krásné, kdyby víra a rozum šly našimi životy ruku v ruce, ale když přemýšlím nad budoucností našich dětí, volím rozum. Víra nesmí být řešením tam, kde rozum volá o pomoc.
Když jsem v čísle 11/2023 svého oblíbeného časopisu Svět motorů narazil na rozhovor s nejčtenějším českým spisovatelem současnosti panem Vlastimilem Vondruškou, hned mne napadlo, že bych se chtěl o jeho myšlenky s někým podělit, a zeptal jsem se, zda mohu jeho slova citovat na našem školním webu. Odpověděl obratem a souhlasil. Slova se prý píší proto, aby byla čtena. To platilo ve středověku (U. Eco: Jméno růže), a platí to i dnes.
O Green Dealu
Dá se v dějinách najít obdoba současného dění v Evropě, kdy zaostáváme prakticky ve všech oblastech?
Po pravdě řečeno pro dnešní ekonomickou sebevraždu nedokážu v historii vhodné paralely najít. Přesto jsem přesvědčený, že všechno se v historii opakuje a všechno už tu mnohokrát bylo. Žijeme v nesmyslné době, kdy se programově negují všechny zkušenosti našich předků. Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik je cílený útok na tradiční evropské hodnoty záležitostí pouhé ideologie, či zda v pozadí není konkurenční boj. A co je pro konkurenci lepší než podsunout společnosti hodnoty, které jsou vlastně destruktivní.
Máme ještě nějakou naději?
Masaryk říkával, že národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. A pokud se děje to, co se děje, asi jsme si to způsobili sami. Svého času jsem psal komentáře k současnosti, ale časem jsem pocítil marnost takového snažení. Většina lidí nechce přemýšlet, nechce nést odpovědnost. Stačí se podívat na volby. Nedávno jsem slyšel trefný bonmot: ukažte zvířecí druh, který si do čela své smečky zvolí nejneschopnějšího jedince. Něco takového zvířata prostě nemohou udělat, protože by smečka zahynula. Nedělo se to kdysi ani v lidské společnosti. Nebyly samozřejmě volby, ale do čela se nakonec vždycky musel prodrat někdo silný a schopný.
Za feudalismu země patřily panovníkům, kteří ve svém zájmu prosazovali politicky dlouhodobé a hlavně výhodné plány. Jim nešlo o ně samotné, ale o budoucnost rodu, a tedy celé země. Současné pojetí demokracie nevidí dál než v horizontu čtyř let do dalších voleb. Podstatou politiky je udržet se i za cenu nereálných slibů a zbytečného vyhazování státních prostředků. Základem se stal fakt, že se ustupuje tlaku ideologie na úkor reality a racionality.
Myslíte tím „evropský“ Grean Deal?
Během svého života jsem zažil nejméně tři velké hrozby, které prognózovaly klimatickou katastrofu. Před nějakými čtyřiceti lety se například hovořilo o tom, že se blíží nová doba ledová. I princ Charles tehdy bil na poplach, že musíme udělat něco, abychom nezmrzli. Teď se přišlo na to, že bude teplo. Přitom v desátém a jedenáctém století byla Evropa „globálně oteplená“ víc než dneska. Tehdy to nebyla katastrofa, právě naopak, vedlo to k vzestupu zemědělství a společnosti, jak popisuji v knize Breviář pozitivní anarchie. V minulosti klima vždycky kolísalo, protože nedokážeme ovlivnit intenzitu slunce. Pouze komunisté tvrdili, že dokážou poručit větru a dešti. Neumím si představit, jak to dokážeme my. Je jasné, že jsou kolem nás přírodní hodnoty, které musíme chránit, jako je čistota planety, čistota moří, zdravé ovzduší a přirozeně regenerativní orná půda. Jsou však další faktory, které budou podmiňovat existenci lidstva na téhle planetě. Musíme se začít zamýšlet nad růstem populace a její spotřeby, nad omezením těžby surovin a exploatací zdrojů. Ale právě Green Deal plundruje planetu neuvěřitelným způsobem. Kvůli ideologii zavíráme oči a zavádíme násilím zařízení, která jsou materiálově a energeticky náročná při výrobě i provozu a budou fungovat jen omezenou dobu. Nevíme, co s nimi potom. Co budeme dělat se starými solárními panely, co budeme dělat s lithiovými bateriemi? Obojí je nerecyklovatelné.
Můžeme s tím ještě něco udělat?
V krátkodobém horizontu ne. Problém je totiž v myšlení společnosti. Pokud se tady už dvě generace vychovávají lidi v tom, že je ideologické dogma nadřazeno nad realitou a devastuje se pragmatické myšlení a vzdělání, to se prostě nedá jen tak změnit. Jedině tvrdý dopad ideologických chyb na životní úroveň může přinést obrat v tom, že lidé začnou hledat racionálnější cesty. Známý politolog Zbygniew Brzezinski připodobnil tenhle mechanismus k pohybu kyvadla. Vývoj ve společnosti osciluje jako kyvadlo zleva doprava a zase zpátky, když se dostane do mrtvého bodu, vrací se prudce zpět. I my se k tomu zlomu blížíme. Nikdo však neumí předpovědět, co může přijít pak.
Problém je v tom, že většina lidí čeká, že někdo přijde a zachrání je. Vychovali nás tak, že se nemáme ničeho obávat, stát se přece postará. Přál bych nám to. Víra v Mesiáše sílila vždycky v dobách krize. Ale zatím se nikdy Mesiáš nezjevil.