V posledních dnech mám pocit, že se rozbíhá něco, proti čemuž se má cenu vymezit dřív, než ztratíme kontrolu nad svými životy.

Dokud spasitelské návrhy nepodložené pedagogickým výzkumem, doložitelnými výsledky i argumenty hlásali samozvaní experti na školství, mohli jsme s nimi polemizovat, argumentovat a žádat srovnání výsledků s metodami ověřenými tisíciletou praxí. Když se teď jednoduchých řešení chopil stát a nevadí mu, že riziko selhání neověřených změn nese celá společnost, končí diskuze a začíná hlásání jediné pravdy. Může malý národ odepsat pár ročníků? Dodnes jsem nezaznamenal žádné vyhodnocení předchozí reformy školství. Jen si pamatuji, že nadělala ve školách mnoho zbytečného zla a dodnes se nám ČŠI neomluvila za to, že zakazovala ve školních vzdělávacích plánech užívání sloves umět a znát! Zřejmě se nepovedla, a proto je ta další zpackaná už při přípravě tlačena ještě větší silou! Kolik vyspělých států se vzdělanými občany na takové jednání doplatilo.

Je moudré ve chvíli, kdy nám dosavadní nejsilnější spojenec vyhlásil ekonomickou válku, východní velmoc ji s námi vede již desetiletí a odvěký nepřítel haraší zbraněmi namířenými na naše města, zaměřit školní přípravu na well-being a pozitivně diskriminační  inkluzi? Zaměřit se jen na průběh vzdělávání a nezajímat se o jeho výsledky? Není to jistá cesta k prohře ekonomické a nedej Bože i té vojenské? Není čas ještě více se ptát žáků, jestli chápou a stojí o hodnoty, jako je svoboda, pravda, láska, národ, vlast, stát, demokracie, spravedlivý boj?

Za to, co dnes máme, lidé trpěli a umírali. Nic z toho si nemůžeme nárokovat. O vše musíme usilovat, každodenně pečovat a bojovat. 

Když na mne přijdou obavy a chmury, hledám nějakou kotvu, která nám pomůže udržet se v proudu dějin na svém místě. Nabízím jednu svou:

Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešní svět toho nejhoršího: lži. Lži, která podpírá a připravuje násilí a učí lidi nenávidět se navzájem. Lži, která otravuje národy a vykopává mezi nimi propasti, jež snad ani desítky let nevyrovnají.

Bože, jak bude vypadat, jak se bude vyvíjet Evropa obluzená tolika nenávistnými lžemi! Jak bude možné soužití mezi lidmi a národy, jeli mezi ně vrženo tolik urážek, tolik opovržení a vzteků! Copak si snad někdo představuje, že tento stav ducha má a může trvat bez konce? Copak si věčně má soused ošklivět souseda a čekat jen na příležitost, aby mu zasadil mstivou a úkladnou ránu? I po válce si mohou národy podat ruce; mohou si sebe rytířsky vážit a navázat vztahy důvěry. Ale na bojišti lži nebude navěky důvěry ani cti; každá lež zajde, ale zůstane po ní nenávist a opovržení; tělo se zahojí dřív než duše. Bože, jak hrozně je zraňována duše tohoto národa, jak tohle se má jednou zahojit nebo odpustit! Copak se toho nezhrozí národové, jaký nenávistný, navěky zlý a nepřátelský svět se takto buduje? Nemá snad nikdy být mír nebo aspoň oddech v křečovitém smrtelném nenávidění?

Bože, vrať světu pravdu! Bude to víc než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví. Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoliv národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa. Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou z oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem vašim pevnostem.

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení. Jaké to bylo divné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státního znaku slova Pravda vítězí. Jako by tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ, a už předem razil heslo pro toto utkání. S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru. Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem kterýmkoliv.
Bože, vrať světu pravdu!