škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil! (Karel Havlíček Borovský)

Čtenářský klub

Také na naší základní škole vznikl v rámci tzv. Šablon, tj. projektů financovaných z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, čtenářský klub. Jedná se o volnočasovou aktivitu, která podporuje rozvoj čtenářské gramotnosti. Žáci se budou četbou populárních knih zdokonalovat nejen ve čtení, ale hlavně v porozumění textu, vzájemně si naslouchat a předávat informace a dojmy z četby.
 

Čteme rádi

Možná jednou je název románu Colleen Hoover, mladé americké autorky knih pro mládež, který si vybrala Anička Borová. Jaké byly její dojmy z četby románu?
Kniha vypráví příběh o dvou dospívajících lidech. Sydney, která žila skvělý život, a Ridgeovi, který neměl ve svém životě tolik štěstí. Sydney měla úžasnou kamarádku Tori a přítele Huntera, se kterým i bydlela. Ridge bydlel se svým kamarádem Warrenem a mladším bráchou Brennanem. Měl i skvělou přítelkyni Maggie. Ridge byl od narození hluchý. Maggie měla to štěstí, že ještě mohla nosit naslouchátka, ale onemocněla CFRD. To je nemoc, která vzniká u lidí s cystickou fibrózou.

 

Kniha se mi velmi líbila. Byla to první knížka, do které jsem se začetla během sekundy. Velmi mě zaujalo, jak Ridge vnímal hudbu. Pořád jsem nechápala, jak může hrát na kytaru, když neslyší. Dozvěděla jsem se, že on každý akord cítí někde jinde v těle. A velmi mě to překvapilo. Obdivuji Syd a Ridge, že to zvládali a snažili se bojovat se svými city. Velmi mě zasáhlo, když jsem se dozvěděla o CFRD u Maggie a že je to smrtelná nemoc. Konec jsem očekávala. Líbilo se mi, že v každé kapitole byl pohled ze strany Sydney i ze strany Ridge. Byly tam i texty písní. Dokonce si je můžeme poslechnout na internetu. Knihu bych doporučila všem, ale především milovníkům hudby, protože kniha ukazuje, že hudba je o projevu emocí.

Ctenarsky klub 2019