škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Ať už si myslíš, že to dokážeš, nebo že to nezvládneš, pokaždé máš pravdu. (Henry Ford)

LYŽAŘSKÝ ZÁJEZD NA MONÍNEC SE VYDAŘIL

Od pátku sněží a sněží. Ani v noci z neděle na pondělí nepřestává. Po celé republice je kalamita. A v Chotovinách před kulturákem stojí 51 natěšených lyžařů.
Ráno v pondělí zazvoní telefon a dozvídám se, že sem autobus nevyjede. Neumím si představit poslat tyto nadšence domů nebo do školy. Čekáme, co se bude dít. Přijíždí jedno auto za druhým a autobus pořád nikde. Najednou někdo vykřikne: „Autobus!" A opravdu, náš milý pan řidič se vyšplhal až k zastávce. Hurá! Všichni jsme naházeli lyže a bágly do autobusu a už se plížíme z kopce od střediska dolů.  Předvoj nás informoval, že Sychrovák je sjízdný. Konečně jsme dojeli na parkoviště v Jetřichovicích. Tam už na nás čekal dědeček Lukáše Merxbauerů, naložil část báglů a lyží, ještě několik mrňousů a hurá nahoru. Přijíždí také paní Krejčová (majitelka areálu) a už frčí se zbývajícími bágly, lyžemi a mrňousy k hotelu. Ti, co zvládají jízdu na čtyřsedačce, vyjíždějí s některými rodiči a pedagogy. Nahoře v recepci jsme nacpali nohy do lyžáků. A šlapeme na sjezdovku, ale pod hotelem je půl metru neupraveného sněhu. Vrháme se všichni na velkou sjezdovku. Všichni zvládli jízdu na kotvě, skoro všichni jízdu na čtyřsedačce a 1200 m dlouhou sjezdovku. Rodičům děkujeme za pomoc při obouvání, zouvání, jízdě na vleku, sedačce a celkovou spolupráci. Za spolupráci též patří velký dík paní učitelce Tkadlecové, Bětíkové a panu učiteli Veselému.

Zájezd na Monínec