Kdo se bojí, nesmí do lesa!
- Podrobnosti
- Aktualizováno: 27. 1. 2020 18:05
- Zveřejněno: 27. 1. 2020 17:49
- Napsal Žáci školy
S Bárou Konopiskou jsme byly vybrány do okresního kola Olympiády v českém jazyce – kategorie I. Vše se odehrávalo v pondělí 20. ledna 2020 na ZŠ a MŠ Helsinská v Táboře. Prezence probíhala do 8,15 hodin, soutěž započala chvíli poté. Při příchodu jsme dostaly psací potřeby, dárek za školní kolo, které jsme mohly využít. Soutěž měla dvě části, první mluvnickou a druhou slohovou. Na obě byl limit 60 minut. Dohromady se nás účastnilo asi čtyřicet. Jsem ráda, že Bára šla se mnou. Chvíli před zahájením i pauzu mezi částmi jsme si zpříjemnily klábosením. Dost mi to pomohlo, necítila jsem tam tak sama. Hodně jsem se bála, ruce se mi třásly. Ale šla jsem tam s cílem si to užít. Myslím, že jsem zmatkovala a zbytečně si vše komplikovala. Ale také jsem nabrala další cenné zkušenosti, které se budou určitě hodit. Se svými 29 body jsem skončila na 14. až 17. místě ještě s dalšími třemi soutěžícími. Jestli někdy podobnou šanci dostanete, určitě se jí chopte, protože nemáte co ztratit. Můžete jen získat a za zkoušku nic nedáte. Pro mě byl nejvíce osvobozující pocit, když jsem opustila budovu a nadechla se čerstvého vzduchu.
Olympiáda pro mě byla velkým překvapením. Když jsem se ráno probudila, netušila jsem, co mě ten den čeká. Naštěstí jsem s sebou měla Báru Žilkovou, a tak jsem se tolik nebála. Nervozita se ale pořád projevovala. Nikdy jsem na podobné soutěži nebyla, a proto jsem si dala za cíl nestresovat se a užít si to. Jedna věc mě trochu vyděsila. Bylo to hned za dveřmi jídelny, kde se celá akce konala. Všimla jsem si spousty odhodlaných lidí vyhrát, někteří se dokonce radili i s učiteli a nejspíš procházeli taktiku. Dostali jsme instrukce a pak už to bylo jen na nás. Když jsem se u třetího cvičení zasekla, rozhodla jsem se, že se nevzdám. Vyplnila jsem všechny úkoly. Zbývala mi pouze slohová část, která pro mě byla trochu horší. Po skončení olympiády jsem měla smíšené pocity a doufala jsem, že budu aspoň dvacátá. A tak by mě v životě nenapadlo, že moje jméno bude napsané pod číslem čtyři. A to nás tam bylo čtyřicet! Byla to výzva a jsem ráda, že jsem dopadla dobře.
