Projekt Můj strom
- Podrobnosti
-
Aktualizováno: 25. 1. 2014 21:11
-
Zveřejněno: 23. 8. 2007 22:25
-
Napsal Miroslava Honzová
Tvá matka země otvírá náruč: možno bys jí zhrd? Pojď, poznáš, jak je země náruč měkká pro toho, který splnil, co čeká. Prosím tě, matka tvá; braň si mne, synu! Jdi, třeba k smrti těžko jdeš. Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne zahyneš. (Viktor Dyk, Země mluví)
Jeden den v roce je věnován oslavě naší Země. Je to jen symbolické, ale my lidé bychom se měli celý rok chovat tak, aby vždy mohl ten její den nastat, aby bylo co oslavovat. To byl i záměr našeho projektu, uvědomit si, jak důležitá je naše planeta, že jsme její součástí a že je naší povinností ji chránit a milovat. Není potřeba velkých slov ani skutků, stačí jen naslouchat jejím prosbám o pomoc a dbát jejích varování. Nebýt lhostejný a sobecký.
Náš projekt sestával z několika částí. Začali jsme pracovat v hodinách slohu, kde se žáci seznámili s jeho záměrem a dostali první úkol. Najít ve svém okolí strom, který je jim něčím blízký, známý nebo nějak výjimečný, a napsat o něm příběh, ať už skutečný nebo jen vymyšlený. Vdechnout stromům duši. Mohli psát v domácím prostředí, kde jsou rádi, mají klid a dostatek času. I to bylo velice důležité.
Dále pokračovali již ve škole, kde na hodinách výtvarné výchovy strom namalovali a do své výtvarné práce zakomponovali svůj text a informace o jménu stromu a místu, kde roste. Poslední částí naší společné práce bylo putování ke stromům. Taková malá zastaveníčka a vyprávění vlastních příběhů. Vyslechli jsme si opravdu originální myšlenky, vyprávěné s osobním zaujetím a vážností. Důležitou součástí byla práce s mapou, na níž se žáci snažili zorientovat a zasadit svůj strom do krajiny.
Úplnou tečkou za celým projektem, jakousi pomyslnou třešničkou na několikaposchoďovém, všemi vlastnoručně upečeném, a proto slaďoučkém dortu byla tvorba loga projektu, kterým se žáci snažili vystihnout beze slov hlavní myšlenku celého našeho snažení. Myslím, že i tento úkol zvládli na výbornou, ale to už můžete na ukázkách těch nejzdařilejších posoudit sami. Věřím, že všichni, kteří se na našem společném projektu podíleli, nedopustí dnes ani v budoucnu, aby jejich stromy zahynuly.